I v roce 2017 jsme se rozhodly zúčastnit se soutěží Putovního ježka. Oproti loňskému roku jsme se ale domluvily, že dáme možnost zvítězit i jiným družstvům, a proto jsme se, čistě z preventivních důvodů, prvních dvou závodů raději vůbec nezúčastnily.

Díky tomu jsme měli dostatečný prostor pošetřit síly na Okrskovou soutěž, která se konala 3.6. ve Střížově. Jelikož se nám v loňském roce na okrese přece jen zalíbilo, letošní rozkaz zněl jinak. Ženy, vzmužte se, letos prostě postoupíme! Bohužel nám jaksi rada starších a zkušenějších zapomněla říct, že jenom mládí a síla nám k lepším výkonům fakt nepomůže, a že bez práce nejsou koláče, a tak jsme se pro kýžené vítězství dost namodlily. Se štafetou za 76:05 a útokem za 27:70 jsme už už začaly balit svých pět švestek a s brekem odjížděly domů. Osud tomu ale chtěl jinak. I děvčata ze Střížova nechaly štěstí doma, a tak světe div, odjížděly jsme domů s pohárem za první místo, s postupem na Okres a hřejivým pocitem u srdce, že naše hvězdná éra pokračuje i letos. Bohužel někdo tomu chtěl nakonec jinak a z důvodů nedostatečné lidské kapacity jsme na Okres neodjely.

A jelikož každá sportovní hvězda ví, že nejdůležitější je příprava, rozhodly jsme se tuto část nepodcenit a v červenci odjely na letní soustředění, kde proběhlo stmelování týmu bez elektřiny, vody nebo signálu. Měly jsme tedy dostatečný čas nejen na trénování rychlosti, síly, statečnosti či orientačního smyslu, ale také jsme se naučily základy první pomoci nebo nový způsob chytání ryb.

Výsledky našeho letního snažení jsme měly možnost ověřit hned 5.srpna v Šimanově. Jenže srpen, znáte to, je léto, pěknej hic, každý někde lítá, a tak se nám nepodařilo sesmolit ani 7 lidí na útok. Ještě, že díky naší přátelské povaze, nás má každý rád a každý nám rád pomůže. Střížov nám zapůjčil jednu jejich členku, a i díky ní jsme si doběhli pro druhé místo s časem 26:01. O to víc nás mrzelo, že Střížov takové štěstí neměl a svůj útok vůbec nedokončil.

Další srpnové závody proběhly 12.8. v Mysleticích. Naše předsevzetí z počátku sezony stále platilo. Nemusíme pořád vyhrávat my, ale co, jedno malé vítězství ještě nikoho nezabilo ne? A tak jsme si doběhli pro prvenství, a teď se podržte se, opět se čas zastavil na 26:01.

Na další závody jsme si musely počkat až do 2.9. Kdy jsme se opět vydaly do Střížova. Zde se ukázala věc nevídaná a to, že ani velitelka není neomylná. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale chybička se vloudila a díky ní jsme obsadily až druhé místo.

Proto jsme se i letos rozjely ještě ten den zpravit si chuť na noční závody do Cerekvičky. A co k tomuto závodu říct. Děkovat nám nemusíte, stačí když zvoláte Sláva Vám. Ano, opět jsme vyhrály a ukázaly, že na Přísecké ženy můžete být po právu hrdí. A i když příští rok už prý jezdit nemáme, vítězství za to stálo.

A pak už nás čekaly jen poslední závody v Radkově. Ještě před odjezdem probíhaly velké počty, kde jsme si uvědomily, že naše šlechetnost nemusí vyjít. I když jsme dvoje závody vynechaly, pořád nám hrozilo, že bychom mohly skončit celkově druhé. A tak jsme řekly ne! Trhalo nám srdce protáhnout útok až na čas 46:93, ale naše nová proudařka věděla jak to zařídit, abychom svůj slib splnily. A tak jsme domů odjížděli s celkovým umístěním na 4. Místě a s klidem v duši, že co řekneme, to dodržíme.

Závěrem už nezbývá než poděkovat všem, kteří nám pomáhají být tak dobrým týmem jako jsme. Především bych chtěla poděkovat našemu hlavnímu řidiči Vojtovi, který nás vždy bezpečně dopravil na místo určení a také Romanovi, který i když brblá, tak my víme, že to s námi myslí dobře. Hlavní dík ale patří mému skvělému týmu. A i když nás některé členky opouštějí (prý, že jsou moc staré, což je nesmysl Šári), tak nové přicházejí. Každá z Vás děvčata je hvězda, a já doufám, že naše hvězdné nebe bude v příštím roce zářit ještě víc než dosud.